Název

Prokešová Světla PaeDr. - Tisková mluvčí svých psů...

Popis

#Prokešová Světla
Na návštěvě u PaeDr.Světly Prokešové photojs@seznam.cz

Kdyby byl býval soudruh Milouš Jakeš v památných dobách na Červeném hrádku využil služeb tiskového mluvčího, přišli bychom o tragikomický skvost z oblasti mluveného slova. Tiskový mluvčí, to byla profese tehdy téměř neznámá. Dnes po stisknutí ovladače televizního přijímače hovoří jeden mluvčí za druhým. Hlavou státu počínaje, spolkem včelařů konče, všichni mají svého mluvčího. S trochou nadsázky mám někdy pocit, že tiskový mluvčí je jakýsi nový, silně přemnožený biologický druh. Jak by se tento nový druh dal popsat? Ve většině případů je mluvčí pohledný, dobře upravený a vybaven vševědoucím a laskavým pohledem. A především – tento druh si vytvořil zcela nový typ jazyka. Cosi jako „zdeúřední newspeak“ , pro který kdysi Václav Havel vytvořil roztomilý název „Ptydepe…“ Malý příklad za všechny. Pokud se zeptáte běžného občana na něco, o čem nemá potuchy, rozhodí ruce a zvolá „nevím!“
Tiskový mluvčí však nasadí jeden ze svých nacvičených pohledů a praví: „Nedisponuji žádnou formou sdělení…“
Dnešní svět již přináší poměrně málo překvapení. Pes, který má svého lékaře, psychoanalytika a kadeřníka, není nic až tak neobvyklého. Zatím jsem neslyšel o psím šampiónovi, který by již takového mluvčího měl. Vím však o tiskové mluvčí, která psy má a projevila ochotu si o psech, i své zvláštní profesi vyprávět. Tisková mluvčí, paní Světla Prokešová, má psy dva. Nebo by se dalo říci, že tihle dva psi mají svoji tiskovou mluvčí?

…………
Moji psi mají mě, tak by se samozřejmě dalo říct, že mají svou tiskovou mluvčí. Ale musím dodat, že v současné době pracuji stále v oblasti komunikace, ale už ne jako tisková „mluvka“, jíž jsem byla víc než deset let. Ale ještě k začátku tohoto rozhovoru – nemylte se, i soudruzi měli své tiskové tajemníky, někteří z nich byli velmi vzdělaní a inteligentní. Možná o to větší kontrast pak byl, když patřičný soudruh začal mluvit sám za sebe.

Jak se ve vaší domácnosti objevilo exotické a atraktivní plemeno, jako je čínský naháč?

Pejsek a psí slečna se objevili shodou okolností. Před dvěma lety jsem prožívala docela těžké období, a to jak soukromé, tak pracovní. A jednou jsem kamarádce řekla: „…já bych si asi měla pořídit psa, ať pořád nesedím doma…“, a protože mám akční kamarádku, tak začala hned vyzvídat, o jaké že to plemeno by asi tak mělo jít. Čínský naháč – to je pejsek mých snů. A ona za pár dní přišla, že její spolupracovník má doma čtyři naháče a že ten jeden nějak „nejde do party“. Dostala jsem kontakt, domluvila si schůzku a jela se na Koudyho podívat. No, co bych povídala dál – prostě láska na první pohled a asi za týden už u mě bydlel. Psí holčičku jsme zase potkali na Branické louce, kam moc rádi chodíme. Opakovaně jsme tam potkávali psí bandu vipetek a mezi nimi mrňavou (tedy velikostí, ne věkem) naháčku. Slovo dalo slovo a sympatická paní, která vládla téhle smečce, mi pověděla, že ta malá vlastně patří dceři, která je už čtyři roky v Anglii. A že by té malé nahaté holce bylo možná líp mezi svými. Zajímavé totiž bylo, že s Kouďákem si docela padli do oka… Když dcera přijela z Anglie , seznámily jsme se, a nakonec Eny – to je ta malá, se ocitla u mě. A dobře jsem udělala, oba si náramně rozumějí, hrají si a vypadá to, že mám doma dva šťastné psy…

…………

Měla jste někdy možnost, nebo byla naopak okolnostmi donucena vzít s sebou zvířecí kamarády na nějakou tiskovou konferenci? Představuji si, že takový pejsek na tiskovce strhne pozornost novinářů na sebe a instituce, kterou navenek reprezentujete, nikoho najednou nezajímá…

Na tiskovou konferenci jsem zatím pejsky nevzala z toho prostého důvodu, že by to ve firmách či institucích, kde jsem působila, dost dobře nešlo…
Zato Koudy se stal maskotem senátní volební kampaně, kdy jsem pracovala jako manažerka – absolvoval ji celou a podotýkám, že výsledek byl velmi úspěšný – byli jsme druzí v republice…tedy ne my, ale současný pan senátor, samozřejmě.
A Koudy se už také podíval do parlamentu, pracuji teď jako asistentka poslance… a pořád se ptá, proč taky nebydlíme v tom báječném velkém domě s těmi náramně měkkounkými koberci. Eny zatím ne, asi by to byl docela poprask vzít je tam oba…

………….

Kdy a jak jste potkala svého prvního psa a kolik jste jich kdy měla?

Můj první pes byl nalezenec, kříženec jezevčíka. V dobách, kdy jsem ještě učila na gymnáziu, jednou přiběhli studenti prvního ročníku s očima navrch hlavy, že do školy přišlo štěně. A to doslova, posadilo se na schody ke školním vratům a tvářilo se, že by šlo domů. Byla jsem jejich třídní, tak šli za mnou, abych něco vymyslela, protože na ulici zůstat nemůže. Jedna z dívenek bydlela poblíž a už psa měla, tak štěně vzala prozatím domů a ostatní napsali inzerát a cestou ze školy ho vylepili všude v okolí. Na mě pak bylo psíka vzít k sobě… Asi za týden se ozvalo děvče, že ten pejsek je její, že si přečetla inzerát, a proto volá… S těžkým srdcem jsem vzala psa do tašky a jela… jenže pak se ve mně ozval pedagog a milou slečnu (16–17letou) jsem podrobila výslechu, jak se to stalo, že se štěňátko zaběhlo. A pravda byla horší, než jsem čekala, Hafíka dostala k narozeninám, ale šla s kamarádkou ven a doma to jaksi zapomněla říct, a tak maminka po jejím návratu domů štěně prostě a jednoduše vyhodila na ulici. Pustila jsem se do slečny, že pes není rukavice ani šála, ani kus starých novin, aby se ztrácel, anebo nedej bože vyhazoval … Výsledek byl ten, že Endy u nás zůstal po celých dlouhých 14 let.

Jak se vlastně stane z pedagoga tisková mluvčí:

Celkem jednoduše. To když si kantorka řekne, že jednu profesi už má a začne přemýšlet o tom, na co by její vzdělání ještě stačilo a kam ji srdce táhne. Tak začala moje spolupráce s Českým rozhlasem, pak s novinami a nakonec s televizí. A odtud je už krůček k tomu, abyste „byli najati“ jako tisková „mluvka“.

Nedávno jsem slyšel ve veřejnoprávní stanici hovořit tiskového mluvčího jakéhosi hasičského sboru. Muž oznámil že „došlo ke zpohotovění lidského materiálu.“ Nevěřil jsem vlastním uším – ten muž chtěl patrně říci, že hasiči měli pohotovost… Jak je to tedy s tím zvláštním jazykem? Existuje doopravdy?

Samozřejmě, každá profese má svůj vyjadřovací jazyk. Úkolem tiskového mluvčího je srozumitelně sdělovat vše, co je určené veřejnosti. Myslím, že většině tiskových mluvčích se to daří docela dobře. Kuriózní vyhlášení, jako váš uvedený příklad, se vyskytují opravdu zřídka. Jenom málokdo si uvědomuje, že stručné sdělení, které diváci či posluchači dostávají, je výsledkem někdy mnohahodinové práce a občas i velmi složitého schvalovacího řízení uvnitř společnosti nebo instituce. Bohužel, někdy management trvá na nadužívání profesní mluvy, protože mají jednoduše pocit, že jiné sdělení by bylo špatné.

Děkuji za rozhovor. Text a foto: Jan Šimeček

Kategorie a štítky

Nastavení