Jan Šimeček – seznam alb na Rajčeti

photojs@seznam.cz Sedíme na zahrádce rodinného domku a kolem nás vesele pobíhá desetiletá fenka čínského naháče. Střídavě se snaží vyloudit kousek vynikající bábovky a mezitím odbíhá zaštěkat k vrátkům na kolemjdoucí. Rodina Velínských, to jsou manželé Naďa a Jiří, dcera Zuzana a psi. Pokud napíši, že psi jsou opravdu členy této rodiny, následující vyprávění je toho důkazem. Flér se po těžkém úrazu dostalo péče opravdu rodinné a maximální. Jak se vše sběhlo mi popsal Jiří, který byl v době nehody se psy sám doma.
Jiří: „Šel jsem k brance vyzvednout poštu. Oba psi samozřejmě se mnou. Po chodníku přicházel majitel dvou stafordů. Naši psi si své území chrání a mají zvyk strkat čumáky do prostoru pod brankou. Majitel stafordů přišel blíž a pouze stačil říci „ahoj holky“. Všeobecný štěkot vystřídalo náhlé zlověstné ticho. Najednou vidím, že Flér mizí pod brankou. Staford jí zvenku chytil za čumák a táhnul ven. Flér zůstala zaklíněná pod vraty. Stále bylo hrobové ticho. Majitel stafordů otřeseně konstatoval že „to bude chtít veterináře.“ Odnesl jsem Flér do koupelny, najednou byla všude samá krev. Zvláštní je, že celý incident se odehrál bez naříkání, kňučení, vrčení. Naprosté a zlověstné ticho. V koupelně jsem zjistil, že horní část psího nosu je ukousnutá, odlomená.“ Volal jsem manželce, aby přijela na pomoc…byl jsem v šoku, jednu chvíli mě dokonce napadlo, že budu muset zkrátit fence utrpení a zastřelit ji“
Naďa: „Zabalila jsem Flér do deky a utíkala na nejbližší veterinární ošetřovnu. Tam ale zjistili, že jde o velmi rozsáhlé zranění, které může řešit jen specializované pracoviště. Zavolali mi záchrannou službu na přepravu zvířat. Za pár minut přijela paní Janků. Já ve stresu zmatkovala. Myslím si, že každý majitel psa by měl mít v mobilu číslo psí záchranky. Za několik minut jsme byli v ordinaci veterinární kliniky AA-Vet. Službu konající lékař zavolal MVDr.Gbelce. Ten si vyžádal pět minut na rozhodnutí, co dál. Byla to pro mě věčnost. Nakonec Flér dostala šanci. Po dvou dnech čekání jsme si jeli pro psa. Flérka nás uvítala vrtěním ocasu a radostným chroptěním. Po třech týdnech následovala další operace.
Zuzana: „Co říci o následné péči? Tři lidé ve službě 24 hodin denně. Rozpis podávání léků, to byl papír formátu A4 popsaný z obou stran. Troje kapky do očí, troje léky, komplikované speciální krmení injekční stříkačkou.
Jiří: „Za mlada jsem zlobil, ale nikdy jsem neklečel tolik, jako teď při krmení Flérky.
Zuzana: „Třeba po každém krmení se nos musel čistit, vypláchnout šalvějí, namazat. Měli jsme veliký tác a tam byly léky jen pro Flér. Každé oko se kapalo jinými kapkami a v jinou dobu. Následkem úrazu přestalo jedno oko mrkat. Šetrným masírováním a nahříváním se nám podařilo oko rozmrkat, což bylo považováno za menší zázrak…“
Naďa: „Péče o Flér byla opravdu náročná. Budík i mobily pípaly po dvou hodinách kvůli podávání léků, velmi časté byly návštěvy na veterině. Padla na to naše dovolená. Věřili jsme ale, že vše bude zase dobré a tak jsme se všichni hodně snažili. I pan doktor s námi měl velikou trpělivost. Nebyli jsme si jistí, zda vše děláme dobře a tak jsme se ptali na jednu věc třeba i třikrát.“
Zuzana: „Až v době, kdy bylo vše za námi, jsme vlastně ocenili přístup MVDr.Gbelce nejen ke Flérce, ale také k nám, jako majitelům psa. Takový majitel psa po úrazu je vlastně ve stresu a během rekonvalescence dost „nepoužitelný…“

Obrátil jsem se na MVDr.Petra Gbelce z kliniky AA-Vet s prosbou o pohled odborníka, který poraněnou Flér léčil. Ten mi celý, nepříliš obvyklý případ popsal takto:

„Poranění vzniklo 26.2.09 – došlo k odtržení kůže z tváře od okraje dásně horní čelisti až nad oční jamky. To znamená, že celá tvář byla obnažená na kost. Dále došlo ke zničení nosní přepážky a vytržení části nosní sliznice směrem ven, odtržení tvářových nervů, které vystupují z lebeční dutiny přes otvor na úrovni špičáků, přetržení slinovodů a vytržení horních řezáků.“

Jakou roli při stanovení prognózy a dalšího postupu léčby hrály osobnosti majitelů poraněného psa a prostředí, ve kterém tento pes žije? Dalo by se vyjádřit např. v procentech, jakou naději měla fenka na další kvalitní život?

„Osobnost majitelky a osobnost Flérky hrály naprosto stěžejní roli v mém rozhodování. Kdybych obě neznal a nevěděl, že dokáží „zabojovat“ a že mě věří, nikdy bych do zákroku nešel. Na začátku jsem paní Velínské řekl, že jde svým způsobem o pokus, a aby to vyšlo, musí mít Flérka i notný kus štěstí. Zranění na první pohled vypadalo jako neslučitelné se životem a já jsem majitelce rozhodně nemohl slíbit, že to dobře dopadne. Šance byly spíše jen v několika málo procentech (a opět jsme u toho, že bez majitelčiny péče a vůle Flérky by to nikdy nedopadlo – kloubouk dolů před nimi).“

Majitelé fenky mi prozradili, že bylo třeba dvou operačních zákroků. Mohl by jste prosím krátce popsat oba operační zákroky?

„První zákrok byla z nouze ctnost – bylo nutno přiložit zbylou kůži (skalp) tam kam patří, vyčistit rány a důkladně zjistit rozsah poškození, což nebylo vzhledem k rozsahu možné jen z „normální“ prohlídky. Při tomto zákroku jsme tedy začistili okraje odtržené kůže, odstranili zbytky sliznice, zubů … a přilepili speciálním tkáňovým lepidlem kůži k horní čelisti, okraje sliznice tváře přišili ke zbytkům dásně na úrovni zubů horní čelisti a rány zadrénovali.
Postupně došlo ke vytahování „skalpu“ směrem nahoru (scvrkával se) a obnažování nosní dutiny. Poškození tvářových nervů vedlo zároveň k zhoršení stavu rohovek (původně jsem Flérku léčil pro chronický zánět rohovky a spojivek). Proto jsme 30.3. přistoupili k druhé operaci, při které jsme provedli záplatu rohovkového vředu spojivkovým štěpem a opětovné začištění okrajů kůže a její přišití ke kostěnému podkladu nozder a k dásni.“

Byl již někde takový operační výkon proveden? Mohl jste se držet zavedených a vyzkoušených postupů?

„Před druhou operací jsem proserfoval odborné weby a vyhledávače odborných článků - hledal jsem články týkající se orofaciální chirurgie. Našel jsme jen pár odkazů – žádný článek ale nepopisoval traumatické poranění takového rozsahu (obecně se týkaly terapie nádorů v oblasti nozder). Před první operací jsem prošel „jen“ knihy v naší knihovně – navíc nebyl čas. V prvním případě tedy šlo o čistou improvizaci – i použití tkáňového lepidla v takovém rozsahu není běžné (ani jeho použití nebylo nakonec tak efektivní, jak jsem si původně představoval). Ve druhém už šlo o naplánovanou akci, kde jsem věděl čeho a jak chci dosáhnout a mohl jsem využít své chirurgické znalosti i zkušenost. Tvrdit, že jde o první takový zákrok bych si ale přesto netroufal. Znovu musím připomenout majitele a Flérku a jejich vůli – já jsem zákrokem jen vytvořil podmínky pro hojení a jejich péče zařídila zbytek. A věřte, že to není falešná skromnost z mé strany, ale reálné zhodnocení celého poúrazového vývoje.“

Nastaly během léčby a rekonvalescence nějaké závažnější komplikace?

„Skalpování poškodilo nervy, které ovládají víčka a Flérka nebyla schopná mrkat – to vedlo následně k osychání oka a už tak poškozená rohovka dostala pořádně zabrat. Vytvořily se rohovkové vředy, které hrozily prasknutím oka. Žádné další zásadnější komplikace se vlastně vůbec neobjevily.“

Každého čtenáře určitě napadne, jak dalece finančně je taková léčba náročná? Dalo by se např. toto léčení hradit z komerční zdravotní pojistky zvířete, kterou nabízí jedna z pojišťoven?

„Náročná je. A nemyslím jen finančně, ale hlavně psychicky a časově pro majitele. Flérka vyžadovala trvalou péči po několik týdnů, což bylo možné jen díky spolupráci celé rodiny. U pojištěného pejska by jistě pojišťovna minimálně část nákladů uhradila.“

...Fenka Flér Modrý květ se 25.11.2017 dožila nádherných 18 let...!

Text a foto Jan Šimeček

Kategorie: zvířata

více Zavřít popis alba